BEZPEČNÁ RODINA

K historii vzniku studentského bezpečnostního projektu „Moje bezpečná rodina“ (s podtitulem Nouzový plán rodiny) je možné sdělit, že jeho zaměření, obsah a zavedení do praxe vysokých škol uvedl dlouholetý a významný vysokoškolský pedagog Ing. Bohuslav Svoboda, CSc., v roce 2010 na Chemické fakultě, Vysokého učení technického v Brně. Z původně jedné vysoké školy se tento studentský bezpečnostní projekt rozšířil na několik dalších. V současné době je možné konstatovat, že je úspěšně realizován na vysokých školách, a to jak v Čechách, tak i na Moravě.

Rizika a hrozby jsou velice proměnlivé. Navzájem se kombinují. Proto je rozšiřování znalostí a sdílení bezpečnostních informací naprostou nutností. Z proměnlivosti charakteristiky rizika a hrozby lze shledat, že četnost informací, návodů a postupů nebude nikdy dostačující. Jejich opakováním, pro někoho známých, nebo neznámých návodů a postupů, se případné použití stává součástí povědomí jednotlivce i rodiny.

Z poznatků negativních dopadů mimořádných událostí (MU) a krizových situací (KS) na obyvatelstvo vyplývá, že tam, kde se tyto nepříznivé MU několikrát opakovaly, byla konkrétními osobami přijímána různá opatření na zmírnění či minimalizaci dalších příštích negativních dopadů. Jedním z takových prostředků může být i projekt „Moje bezpečná rodina“. Takový projekt (plán) lze vypracovat v klidu za předpokladu získání potřebných bezpečnostních informací, ideálně jako týmové dílo celé rodiny, případně s aktivním zapojením členů rodiny včetně dětí.

Rozhodně bychom se měli řídit heslem „Štěstí přeje připraveným“, které bylo publikováno v bývalém Československu již v roce 1937 v odborném dobovém tisku.

Tento odborný příspěvek má rozproudit širokou veřejnou diskusi o všeobecné potřebě přípravy jednoduchého bezpečnostního (nouzového) plánu „Moje bezpečná rodina“, a to nejen na vysokých školách. Také si klade za cíl poskytnout „návod k následování“ na jiných vysokých školách v České republice (ČR) případně i na Slovensku.

Dobrá připravenost jednotlivců i celých rodin na MU a KS vyžaduje následující obecný postup:

- získat dostatečné znalostí z problematiky ochrany obyvatelstva,

- znalosti lze ideálně získat na obecním úřadu v místě bydliště nebo z webových stránek,

- mít základní technické vybavení (např. připravené osobní ochranné prostředky a pomůcky jednotlivce, připravené /předbalené/ evakuační zavazadlo atd.),

- provést praktický nácvik (výcvik) jednotlivců i členů rodiny jako celku (k získání potřebných dovedností a návyků),

- opakovaně ve vhodných intervalech provádět další nácvik jednotlivců i členů rodiny,

- systematicky a pravidelně prověřovat získané znalosti, praktické dovednosti a návyky.

Získané obecné a místní bezpečnostní informace jsou hlavní a základní znalosti a vytváří počáteční stadium přípravy jednotlivce a rodiny na řešení mimořádných událostí a krizových situací. Odborné bezpečnostní znalosti však nestačí a proces musí pokračovat v získávání nezbytných praktických dovedností a případně i potřebných návyků.

V úvahu připadá hlavně svépomoc, která je nezbytně nutná v prvních a kritických momentech po vzniku MU až do doby, než se do ohroženého prostoru dostanou složky integrovaného záchranného systému. Tato velmi krizová doba může obecně trvat 10 až 15 minut a může se v ní skutečně rozhodovat o životě a smrti postižených osob.

Získávání a následné upevnění osobních nebo skupinových dovedností a trvalých návyků je složitější a náročnější, než je naučení se potřebným znalostem (informacím). Získávání dovedností a návyků je tedy především otázkou času a opakovaných nácviků.

Připravenost jednotlivce je základem přípravy celé rodiny. To ale neznamená, že připravenost rodiny je až druhořadá. Připravenost jednotlivce je však předpokladem pro připravenost celé rodiny. Je známým faktem, že nejlepší zkušeností kladnou či zápornou je zkušenost vlastní. Dá se říci, že mnoho osob, ať postižených MU či nezúčastněných, si uvědomuje mnohá rizika až po MU, což bývá zpravidla pozdě.

Jedinec i rodina se mohou předem dobře připravit na možné nepříznivé MU a KS především v místě jejich trvalého pobytu. Je jasné, že se zaměření každé rodiny na připravenost bude lišit podle možnosti vzniku MU v místě trvalého pobytu. To však vyžaduje osobní zájem jedince i rodiny o danou problematiku.

V poslední Koncepci ochrany obyvatelstva do roku 2025 s výhledem do roku 2030 jsou uváděny strategické priority ochrany obyvatelstva. Jednou z klíčových priorit je širší zapojení občanů do systému ochrany obyvatelstva cestou zvýšení jejich schopnosti sebeochrany za využití informací a znalostí získaných v rámci plošného a cíleného systému vzdělávání, výchovy a připravenosti. Proto by odborná veřejnost zabývající se touto přípravou měla posoudit a zvážit, zda by se neměl takový plán stát její součástí.

Místní bezpečnostní projekt byl publikován v časopise 112 v září 9/2016 a stal se kupodivu mezi vysokoškolskými studenty oblíbeným studijním úkolem. „Moje bezpečná rodina“ v podstatě volně navazuje na místní bezpečnostní projekt a využívá také některé závěry z místního šetření, především ve vztahu k možným rizikům v místě trvalého bydliště, případně opatřením, která mají ona místní rizika eliminovat, nebo alespoň snížit možné následky a dopady místních MU nebo KS.

Úspěšné splnění bezpečnostního projektu „Moje bezpečná rodina“ je podmínkou k udělení zápočtu z odborného předmětu.

Kladné a potřebné chápání studentů významu jejich bezpečnostního projektu „Moje bezpečná rodina“ potom zprostředkovaně působí také na všechny členy jejich rodin, které si tak v daleko větší míře uvědomují význam a potřebu takového užitečného bezpečnostního projektu. Vysokoškolští studenti však mohou dále pozitivně působit i na další menší spřátelené a dobře známé komunity, ve kterých pravidelně a aktivně působí a pracují, jako jsou sportovní kroužky, kulturní sdružení, turistické zájmové skupiny, zájmové kluby.

Zde je možné doporučit, aby se také na jiných vysokých školách, které jsou zaměřené na oblast bezpečnosti, posoudilo zavedení projektu „Moje bezpečná rodina“ do bakalářských nebo magisterských studijních programů.

Z pohledu studentů byl bezpečnostní projekt samotnými studenty komentován jako „velmi zajímavým, příjemným a užitečným zpestřením studia“, ve kterém si mohli studenti vyzkoušet teoretické bezpečnostní znalosti, a to v jejich nejznámějším prostředí – v místě trvalého bydliště a vlastní rodiny.

Studenti na vlastní rodině (domácnosti) zjistili, co konkrétně jejich blízkým může hrozit, jak jsou na různé MU připraveni a co mají, či nemají v domě pro případ, že by ho museli náhle opustit. Kdo nachystá potraviny? Kde jsou v domě důležité dokumenty? Kdo uzavře hlavní přívod vody nebo plynu? Kdo vypne elektrické jističe? To všechno jsou otázky, které nám mohou ušetřit spoustu drahocenného času, jestliže na ně budeme znát odpověď dopředu v období mimo nebezpečí.

Jedním z problémů dnešní doby „platebních karet“ by například mohl být nedostatek finanční hotovosti v případě evakuace bytu nebo domu. Ne vždy a všude je možnost vybrat si ihned peníze z bankomatu (vesnice, kde automaty nejsou; nefunkčnost bankomatu v důsledku výpadku elektřiny aj.).

Z dlouhodobé zkušenosti víme, že po vypracování tohoto projektu se některé věci zmíněné v bezpečnostním projektu „Moje bezpečná rodina“ podstatně změnily a naše rodina je tak lépe připravena na MU a KS, které ji mohou reálně ohrozit.